I když jsem spíše introvert, nějakou potřebu předvádět se v sobě mám, říká hokejbalový speaker Ivo Duchoň

Hokejbal je krásná hra, která si za poslední dobu získává čím dál více příznivců, kteří si při zápasech vychutnávají krásu tohoto sportu. Nedílnou součástí každého utkání bývá také hlasatel, který umí nažhavit diváky po celý průběh zápasu. Jeden takový působí ve středních Čechách, Ivo Duchoň.

Hráči v Extralize jsou podle mého názoru profesionálové v amatérských podmínkách

Pane Duchoni, v hokejbalovém prostředí se pohybujete řadu let. Není to ovšem na hřišti, nýbrž za mantinelem, konkrétně v roli hlasatele utkání. Prozradíte, jaké byly vaše hlasatelské či moderátorské začátky? A kde jste sbíral zkušenosti?

K mikrofonu na hokejbalu mě přivedli synové, Tomáš i Ondra hrají hokejbal za Nové Strašecí. Hřiště máme za plotem, sledoval jsem jejich zápasy a v Novém Strašecí se léta pořádá Turnaj o pohár města. Třikrát jej vyhrála reprezentace ČR, která vždy přitáhla přední české i slovenské extraligové týmy. Podle mého názoru nejlepší sportovní reportér v ČR, František Kuna, za Strašecí hokejbal hrával a turnaj také moderoval. Dělal to famózně.

Před dvanácti lety se Franta první hrací den nedostavil. Nechtěl jsem poslouchat to ticho, nikoho jsem se neptal, mikrofon jsem si vzal a začal jsem hlásit. Ten ročník jsme se s Františkem střídali, další zápasy a turnaje už byly na mně. Považuji se za záskok za „Feryho“, jak se mu říká. Záskok trvá už dlouho (smích).

Co se vám na této funkci nejvíce líbí? A kde čerpáte inspiraci?

Přitahuje mě ten organismus živého zápasu. Tady a teď se utkání vyvíjí a vy reagujete. Sportovní zápolení se nedá naplánovat, pokaždé je to trochu jinak. První inspirací byl František Kuna. Pozoruji speakery a hlasatele na fotbale, hokeji, ale třeba i na plesech.

Hokejbalové prostředí mě přitahuje tím, že i ti nejlepší hráči a trenéři jsou normální, nemachrují, nepovyšují se. Třeba i reprezentační trenéři jsou ochotní a vstřícní. Potvrzují mi pravidlo, že kdo má něco v hlavě, chová se normálně a skromně. Myslím, že je to zčásti tím, že v hokejbalu nejsou v porovnání s bohatšími sporty takové peníze. Hráči v kabině si nemohou závidět – nemají co. Zato mívají dobrou partu, srandičky, vtípky. Hráči v extralize jsou podle mého názoru profesionálové v amatérských podmínkách. Když vidím, jak v týdnu trénují, jak se vydají při zápasech a kolik času tráví s hokejbalem o víkendech, obdivuji je.

Jak u vás probíhá příprava na každý kladenský domácí zápas? Řídíte se nějakým mustrem, nebo je to spíše improvizace?

Na každý zápas se snažím být připraven. Základem jsou sestavy, statistiky, kanadské bodování, výsledky mládežnických týmů. Trenérů a vedoucích se ptám na osobní život hráčů či funkcionářů. Zajímají mě pouze pozitivní informace. Snažím se jen chválit. Kritiky je kolem dost.

Kromě samotného představení sestav také přinášíte fanouškům informace ze soukromí hráčů. Jsou hráči této iniciativě nakloněni?

Ptám se trenérů a funkcionářů na úspěchy hráčů ve škole, v práci. Zmínil jste narození dítěte, svatbu, kulaté narozeniny, novou přítelkyni v hledišti. Na citlivá témata – třeba očekávání dítěte – se hráčů ptám, zda o tom mohu mluvit. Některé týmy už přicházejí s informacemi samy.

Zajímá mě i to, když hráč absolvuje kurz mexického vaření, provozuje na stadionu občerstvení, pořídí si nové auto, věnuje se jinému sportu.

S negativní reakcí hráčů a trenérů jsem se dosud nesetkal. Jejich přání respektuji. Negativní reakci jsem měl pouze od dvou hokejbalových delegátů, kteří mi vytýkali, že nehlásím podle předpisu, každou branku i přesilovku stejným slovosledem a snad i stejným hlasem. Jeden z nich dokonce hrozil pokutou pro klub. Ale snažím se říkat to pokaždé jinak. Snad si na mě zvykli – k výtkám už nedochází.

Ivo Duchoň jako hlasatel vytváří na hokejbalových stadiónech během zápasů velmi dobrou atmosféru. Zdroj fotky: Osobní archiv Ivo Duchoně.

Rozhodčí ve fotbale a hlasatel v hokejbalu mají společné to, že jste tam sám za sebe

Fanoušci si vás nejvíce spojují s extraligovým Kladnem, kde působíte od sezóny 2017/2018. Jak se vaše spolupráce zrodila?

V té době jsem přestal kvůli věku pískat fotbal. A i když jsem spíše introvert, nějakou potřebu předvádět se v sobě mám. Rozhodčí ve fotbale a hlasatel v hokejbalu mají společné to, že jste tam sám za sebe. Nikdo neví, jak se zápas bude vyvíjet. Vy reagujete na průběh, nemůžete opravit své chyby – je to živé, tady a teď.

Prostor po fotbalové píšťalce jsem zaplnil extraligovými zápasy na Kladně. S Milanem Maršnerem, místopředsedou klubu, jsme se domluvili na spolupráci při prvním ročníku turnaje Páňa cup a od té doby jsem na Kladně, kde jsem se i narodil.

Na jaké momenty nejvíce vzpomínáte?

Na Kladno jsem přišel po jejich mistrovských titulech s trenérem Drahomírem Kadlecem. Od té doby dvakrát hráli finále, ale zlaté medaile a pohár mistra ČR jsme předávali Kert Parku – byl to jejich třetí a pátý titul. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je velice tenká. Baví mě dovednostní soutěže, předávání cen, závěrečné ceremoniály. Rád hlásím i srpnový turnaj v Novém Strašecí a každoroční Páňa cup na Kladně. Hlásil jsem i na mistrovství světa veteránů v Kladně a Novém Strašecí, derby Česko – Slovensko a plný „Kocourek“ byl zážitek.

Před utkáním žen Anglie jsem oznamoval úmrtí královny Alžběty II., drželi jsme minutu ticha – Angličanky byly statečné a hrály.

Několikrát mě pozval David Kuna z Kert Parku na semifinále a finále play off. Plný stadion a emoce na každém kroku – to mě přitahuje. Když na Kladně podporují hráče hokejoví „kotelníci“ i s bubnem Patrika Glaubaufa, je to veliká paráda.

Kromě hokejbalu jste aktivní i ve fotbalovém prostředí. Prozradíte čtenářům, co je vaší hlavní náplní práce mimo hokejbal?

Pracovně jsem jednatelem firmy, která se stará o energetiku průmyslového areálu. Sport je můj velký koníček. Fotbal jsem 21 let hrál a 21 let pískal. Jsem delegátem ve středočeských a celostátních fotbalových soutěžích (divize a ČFL). Působím v okresní a krajské disciplinární komisi. Sport mě přitahuje ze všech stran.

Ivo Duchoň pravidelně hlásí i letní turnaje v Novém Strašecím či Kladně. Zdroj fotky. Osobní archiv Ivo Duchoně.