Bilanční rozhovory roku 2023 s předsedou ČMSHb Martinem Komárkem – 3. část

Na začátku nového roku máme připravenou další část bilančních rozhovorů s předsedou Českomoravského svazu hokejbalu panem Martinem Komárkem. Ve třetí části bude probrána především metodická a trenérská činnost, práce s mládeží, rozhodčí nebo disciplinární komise.

Snažíme se využívat podobné lektory jako lední hokej

Pane předsedo, nábory a jejich medializace jsou určitě jedna složka. Když už ale děti do klubu dostaneme, jakou další podporu svaz poskytuje klubům v rámci trenérské, metodické práce, ale třeba i materiálního vybavení pro nejmenší hráče?

Pokud začneme materiálním vybavením, tak kluby mají možnost se přihlásit do celé řady projektů. Dva z nich jsou zaměřené na vybavení pro začínající hráče. Jedná se o dětské hokejky pro začínající hráče a startovací brankářskou výstroj, tak aby nováčci měli od klubů nějaké vybavení na zapůjčení. Tyto projekty zejména z pohledu náborového setu, který obsahuje hokejky, jsou poměrně populární. Kluby se do nich hlásí pravidelně, opakovaně a vybavení pak potkáváme třeba i na prezentačních akcích, kde se kluby prezentují a získávají nové členy. Co se týká dalšího vybavení, tak kluby mají možnost volit z řady alternativ. Buď potřebují vyřešit helmy pro začínající hráče nebo potřebují rukavice případně dospělou výstroj pro gólmany. To znamená, že tady je těch projektů několik a vždy záleží na preferenci, věkové kategorii a aktuálních potřebách daného klubu. Když se začneme přesouvat k trenérům, tak u tréninkových pomůcek máme projekty, které pomáhají budovat prostředí pro minihokejbal. Jde o dělící nebo molitanové mantinely, které umožňují klubům zefektivnit trénink nebo vytvořit prostředí, ve kterém děti hrají a sportují. Samotné trenéry se snažíme maximálně podpořit co nejširší škálou seminářů, školení a také pravidelnou publikací metodických materiálů a vzdělávacích videí.

Nabídka seminářů a školení se v roce 2023 rozšířila o další položky. Můžete být trochu konkrétnější, co se týká metodického vzdělávání trenérů? Co jim třeba svaz nově dokáže nabídnout?

Pokud budeme mluvit o webinářích, tak velký hlad byl po sděleních, která se zaměřují na mentální přípravu. Nejen tedy o to, jak vybudovat silného hráče, jak ho naučit dobře střílet a přihrávat, ale jak hráče nějakým způsobem připravit i na krizové situace a jak hráče naučit reagovat v utkáních. To byla věc, které jsme věnovali velkou míru pozornosti. Co se týká úplně nových forem vzdělávání, tak jsme volili varianty, kdy jsme společně s kolegy z florbalu vytvářeli základy pro kurz A licence, který jsme připravovali pro hokejbalovou veřejnost. Podílela se na tom společně s námi brněnská univerzita a výstupy z naší práce potom doznaly pozornosti i kolegů z basketbalu a volejbalu, kteří se spolu s námi do projektu zapojili. Přestože jsme A licenci nevyhlásili v roce 2023, tak je jedním z našich cílů tento kurz připravit do budoucna právě i pro další trenéry kolektivních her, nejen hokejbalu.

Zmínil jste celou řadu sportovních odvětví, ale přeci jenom hokejbal je dodnes, byť začíná být svébytným odvětvím, stále nejpodobnější lednímu hokeji. Byla i v tomto ohledu nějaká cesta metodické spolupráce? Nebo i jiného prolínání, třeba hráčské konfrontace nebo podobných věcí, které by nějakým způsobem hokejbal obohacovaly a posouvaly?

Co se týká vzdělávání, snažíme se využívat podobné lektory jako lední hokej, kteří z hokeje mají zkušenosti, ať je to pan Petráš nebo pan Jelínek. Jsou to lidé, kteří vědí, o čem mluví, co se týká hokejkového sportu. Je pro nás vždy inspirativní dostat do našeho prostředí jiného trenéra, než je v hokejbalu, a poskytnout tak trenérům i pohled mimo naše hnutí. Pokud to budeme hodnotit z pohledu konfrontace, tak si troufnu říci, že velmi zajímavou bylo napůl exhibiční a napůl vážné utkání naší reprezentační třiadvacítky v Liberci s A-týmem Bílých Tygrů. Řada do té doby neznámých juniorů Bílých Tygrů je nyní populárními a etablovanými hráči na extraligové úrovni v ledním hokeji. Bylo to pro nás nejen marketingově a mediálně velmi významné, ale ukázalo se, že úroveň v porovnání profesionálních sportovců s těmi neprofesionálními snese i nejpřísnější kritéria.

>>REZERVACE NA SEMINÁŘE A WEBINÁŘE 2024<<

Činnost disciplinární komise prošla v letošním roce změnou

Vzdělávání a metodická práce se netýká pouze trenérů v klubech, ale i rozhodčích, protože bez nich se nemůže odehrát žádný zápas. Jak se daří svazu v tomto ohledu? Jak se pracuje s rozhodčími? Dá se vysledovat jejich počet, jestli stoupá, nebo klesá?

Pokud budeme mluvit o úrovni rozhodčích, vím, že mi to mnozí trenéři nebudou věřit, ale já považuji naše rozhodčí za nejlepší v hokejbalu na celé planetě. Za rozhodčí, kteří když se ukážou a prezentují na jakékoli mezinárodní akci, tak patří v drtivé většině případů mezi nejlepší, kteří na dané akci jsou. Ukazuje to jednoznačně velmi dobrou práci s rozhodčími v České republice, za kterou stojí především komise rozhodčích pod vedením Jaroslava Pikuly, který je pro mě v tomto velmi velká persona, která má velký respekt před rozhodčími. Sbírá veškeré podněty a videa, se kterými po dlouhých nocích pracuje. Je radost potom přijet na seminář rozhodčích a vidět rozhodčí, jak vnímají a sledují jednotlivé videorozbory a jak jim jejich delegáti a guru vysvětlují, jak se v situacích zachovat, jak je příště řešit lépe a jak je vyřešit ku prospěchu sportu. Samozřejmě rozhodčí budou vždy v každém sportu nejvíce na očích a jejich chyba bude vidět i pro lajky. Možná ji pozná každý na dlouhou vzdálenost, ale troufám si říct, že s rozhodčími se na úrovni českého hokejbalu pracuje velmi dobře. Škoda, že rozhodčích nemáme o něco více, určitě bychom potřebovali získat pro nejmladší soutěže přípravek a minipřípravek i začínající rozhodčí. Ať už aktivní dorostence nebo juniory, pro které by to byla motivace si tam zapískat, získat i nějakou finanční odměnu a v podstatě hokejbalu vrátit nějaké zážitky, které jim ten sport dal.

Není to pouze komise rozhodčích, jsou to například jednotlivé ligové komise nebo disciplinární komise. Jakým způsobem disciplinární komise pracuje v hokejbalu, kde je prostředí trochu specifické tím, že stále ještě nemáme přenosy ze všech utkáních? To znamená mnohdy předmětné podněty, ať už přijdou od klubů nebo od někoho jiného, je velice těžké prošetřit a tím je i složitější práce pro komisi. Můžete nějakým způsobem dát nahlédnout pod pokličku jejich práce?

Činnost disciplinární komise prošla v letošním roce změnou v tom, že je jedna disciplinární komise pro všechny soutěže. Od toho jsme si slibovali větší profesionalizaci komise z pohledu zkušeností a z pohledu jednotného vystupování a hodnocení jednotlivých prohřešků. To si myslím, že tento krok splnil a byl realizován členy disciplinární komise velmi dobře. Co se týká její práce, je pravda, že je mnohdy ovlivněna absencí nebo naopak přítomností videozáznamu, kde se situace ve vyšších soutěžích zlepšuje. Videopřenosů je víc a víc, dokonce některé zápasy si mnohé kluby nahrávají samy. To znamená, že tady je ta situace usnadněná, nicméně nebudu zastírat, že čím víc těch zápasů bude mít videozáznam, tím kvalitnější bude práce disciplinární komise a tím snáze se jim bude rozhodovat v případech, kde videozáznam není.

Zpět k metodice a práci s mládeží, tedy k té vlastní hře. Dlouhodobě je standardem a také zvykem v hokejbalovém prostředí, že se konají kempy pro talentovanou mládež. Přesto plánuje svaz v tomto ohledu nějak inovovat, potažmo rozšiřovat nabídku podobných akcí a kempů nejenom, co se týká termínů, ale třeba i v rámci umístění?

Ano, kempy talentované mládeže jsou podle mě úžasný projekt, možná jeden z nejlepších, který za posledních dvacet let v hokejbalu byl. Je to velmi populární projekt. Na tomto místě bych chtěl poděkovat autorům této myšlenky, kteří před osmnácti lety s tímto nápadem přišli. Měl jsem možnost se prvního kempu zúčastnit jako řadový trenér a když se teď ohlédnu zpátky, tak kemp si prošel velkým progresem. Děláme samostatný kemp pro dívky nebo máme tři věkové kategorie. To je v podstatě věc, kterou kdyby někdo řekl na začátku, tak by tomu nikdo neuvěřil. Musím říct, že ještě před čtyřmi, pěti lety jsme byli v situaci, že rodiče na nás v dobrém tlačili a ptali se, ať těchto akcí uděláme víc. Nechtěli jsme jít cestou, že navýšíme kapacitu kempu a bude tam 100-120 dětí, protože víme, že by si nezahrály a nedostaly by se do kontaktu s míčkem. Pro nás je kapacita 75 hráčů strop a víc ji v zájmu hráčů a kempu navyšovat nechceme.

To znamená, že jsme rádi, že těch kempů je teď tolik. Pro příští rok 2024 se to bojím až prozradit, ale dojde k tomu, že oddělíme kemp kategorie U16 a U18. Vzniknou dva samostatné kempy, čímž dojde ke zkvalitnění obou kempů. Nebudou tam hráči těch ročníků tak daleko od sebe, tím pádem to bude snazší pro hráče, kteří jsou mladší a bylo pro ně velmi těžké hrát proti osmnáctiletým. A obráceně, starší, kteří argumentovali, je tady hodně mladších hráčů a my už se tolik nezdokonalujeme, není to trénink a příprava pod tlakem, tak se jim kemp výrazně zkvalitní. Je to jenom díky tomu, že tým trenérů a trenérek se rozrostl do takového rozměru, že ze začátku z pohledu šesti, sedmi lidí, kteří se o kemp starali, je teď tým 26-28 trenérů a trenérek, kteří tvoří zázemí a lidskou infrastrukturu pro to, aby se akce mohla uskutečnit. Chystáme i novinku geografickou. Na přání moravských klubů se pokusíme uskutečnit nultý, pilotní ročník dvoudenního kempu, který by měl mít i charakter trenérského vzdělávání a měl by být zárodkem pro práci s talentovanými hráči přímo na území Moravy.

Martin Komárek se hodně zasazuje o vzdělávání trenérů a rozvoj mládeže po celé České republice. Fotka pochází z bilančního video rozhovoru po úspěšném Mistrovství světa v Liberci 2023.

Má to pro náš sport přidanou hodnotu, že budujeme vztahy a kamarádství

Možná v kontextu metodické práce by bylo dobré zmínit mládežnické reprezentace, ať už to jsou chlapci do 14 let, potažmo třeba děvčata do 16. Jsou to reprezentace, které defacto nemají nebo historicky neměly vrcholnou akci, byť v letošním roce už si zahráli kromě Slovenska čtrnáctiletí hokejbalisté konfrontaci i třeba proti nově vzniknuté reprezentaci Maďarska. Jaký spatřujete smysl v práci s těmito věkovými kategoriemi, u nichž ještě nemůžeme hovořit o vrcholu v podobě mistrovství světa?

Nechci chytat za slovo, ale tyto výběry neoznačujeme za reprezentaci, přestože mnozí rodiče to tak vnímají, ale jsou to pro nás takzvané programy práce s talentovanými hráči do 14 let u kluků a do 16 let u dívek. Takto i tu strukturu vnímá Národní sportovní agentura. A co jsou cíle? Ty jsou jednoznačné, toto jsou kategorie, u kterých nemá být žádné mistrovství světa, mistrovství Evropy nebo světový pohár. Jsou to kategorie, kde hlavní hodnotou má být práce s hráči, vyhledávání šikovných hráčů a hráček, motivování je pro další práci v budoucnu a v podstatě nadchnutí pro nějakou myšlenku, že v budoucnu se do národního týmu mohou dostat. Je k tomu ale dlouhá cesta a myslím si, že tyto programy nám fungují velmi dobře a tvoří podle mě podhoubí pro to, že jsme potom schopni na mezinárodní úrovni v dlouhodobém horizontu vychovat velké množství kvalitních hráčů.

Lze toto říct i o turnaji krajských výběrů, které jsou také takovou menší reprezentací?

Ano, ty tvoří návaznost na tyto jednotlivé výběry, protože zde se do akce zapojuje ještě větší množství hráčů. Realizační týmy sledují tyto turnaje, ať už to jsou krajské výběry U13 nebo U15. I zde se objeví hráči a hráčky, kteří třeba čtrnáctkou nebo šestnáctkou neprošli a vyzráli o něco později a má smysl s nimi pracovat dál. Samozřejmě to má i sociální rovinu, že se v dresech krajů potkávají hráči a hráčky, kteří jsou běžně soupeři a hrají v dresů svých klubů proti sobě a najednou jsou z nich kamarádi. To má pro náš sport přidanou hodnotu, že budujeme vztahy a kamarádství, která jsou pro náš sport velmi důležitá.

Může být i výsledkem práce v této kvantitě fakt, že jsme byli schopní dodat na Mistrovství světa šestnáctiletých v Liberci dva konkurenceschopné týmy?

Je to určitě jeden z důvodů. Jeden z nich, proč stavíme do U16 dva týmy na domácím šampionátu je ten, že dobrých hráčů v této kategorii je opravdu velké množství a rozdíly mezi nimi nejsou tak velké jako ve starších kategoriích a je škoda těm hráčům neumožnit si na šampionátu zahrát. Takže ano, činnost krajských výběrů a U14 tvoří podhoubí z pohledu kvantity hráčů, ale kvalitativní stránka je také velmi důležitá.

Martin Komárek dlouhodobě vede výběr talentovaných hráčů do 14 let a podílí se měrou vrchovatou na oblíbených letních kempech mládeže. Zdroj fotky: mladeznickyhokejbal.rajce.idnes.cz